VÝKLAD UDÁLOSTÍ

Ti dva Pozemšťané ztělesňovali dva protiklady — jeden měl největší moc na Zemi zdánlivě, a druhý fakticky.

Premiér byl nejdůležitějším Pozemšťanem na Zemi, uznávaným vládcem planety na základě přímého dekretu, vydaného imperátorem Galaxie — ale byl podřízen imperiálnímu prokurátorovi. Jeho tajemník byl zdánlivě bezvýznamný — pouhý člen Společenstva tradicionalistů, kterého jmenuje premiér, aby se staral o některé maličkosti, a kterého lze kdykoli odvolat.

Premiéra znali všichni na Zemi a spatřovali v něm nejvyššího soudce v otázkách zvyklostí. Byl to on, kdo uděloval výjimky ze šedesátky a soudil ty, kteří porušovali tradice, nedodržovali přídělový systém a plán produkce, ty, kteří pronikli na zakázanáúzemí a tak dále. Ale tajemníka neznal nikdo ani jménem, kromě Společenstva tradicionalistů a samozřejmě samotného premiéra.

Premiér měl dar řeči a často k lidem promlouval. Jeho projevy měly silný emocionální ráz a hýřily sentimentem. Měl dlouhé světlé vlasy a jemný, ušlechtilý zjev. Tajemník, který měl tupý nos a jaksi pokřivený obličej, dával přednost krátkým slovům před dlouhými, zabručení před slovy a mlčení před zabručením — aspoň na veřejnosti.

Tím, kdo měl moc zdánlivě, byl samozřejmě premiér — tajemník ji měl však fakticky. V soukromí premiérovy pracovny to platilo více než kde jinde.

Premiér byl nedůtklivý a roztěkaný, zatímco tajemník zůstával chladný a nezúčastněný.

„Nechápu,“ začal premiér, „jaká je mezi všemi těmi hlášeními, která mi nosíte, souvislost. Hlášení, hlášení!“ Zvedl ruku nad hlavu a zlostně udeřil do neviditelné hromady papírů. „Nemám na ně čas.“

„Jistě,“ poznamenal tajemník. „Na to máte mě. Já je čtu, excerpuji a předávám.“

„No dobrá, milý Balkisi, věnujme se tedy tomu, s čím přicházíte. Ale krátce, stejně jsou to jen malichernosti.“

„Malichernosti? Vaše Excelence by jednou mohla hodně ztratit, kdyby se vzdala kritického posuzování… Napřed se podívejme, co ta hlášení znamenají, a já se vás pak zeptám, jestli je stále považujete za malicherná. Především je tu původní zpráva od Shektova poskoka, která mě vlastně přivedla na stopu.“

„Na jakou stopu?“

Balkisův úsměv naznačoval zatrpklost. „Dovolil bych si Vaší Excelenci připomenout, že jde o jeden významný projekt, který na Zemi probíhá již několik let.“

„Ne tak hlasitě!“ Premiér na okamžik zapomněl na důstojnost a spěšně se rozhlédl.„Vaše Excelence, k vítězství nám nepomůže nervozita, ale důvěra… Víte, že úspěch celého projektu závisí na uvážlivém využití té Shektovy hračky, synapsifikátoru. Pokud víme, až dosud se synapsifikátor využíval výlučně podle našich příkazů, a to k vymezeným účelům. A teď, bez jakéhokoli upozornění, Shekt synapsifikoval neznámého muže, a tak porušil všechny naše příkazy.“

„To je přece prosté,“ ozval se premiér. „Potrestejte Shekta, toho synapsifikovaného dejte pod zámek, a bude to.“

„Ne, ne. Uvažujete příliš přímočaře, Vaše Excelence, a uniká vám to podstatné. Nejde o to, co Shekt udělal, ale proč to udělal. Povšimněte si, že zde existuje jedna shoda okolností, jedna z celé řady, které následují. Ve stejný den navštívil Shekta prokurátor Země a Shekt nás loajálně a důvěryhodně informoval o všem, o čem spolu hovořili. Ennius chtěl synapsifikátor pro celé Impérium. Zřejmě mu přislíbil značnou pomoc a štědré přispění ze strany imperátora.“

„Hmm,“ zabručel premiér.

„Zaujalo vás to? Nezní vám takový kompromis lákavě ve srovnání s rizikem, které provází náš současný zámysl? Už jste zapomněl, jak nám při hladomoru před pěti lety slibovali potraviny? Zapomněl jste? Nakonec dodávky odmítli, protože jsme neměli imperiální kredity, a naše zboží nechtěli, protože je prý radioaktivní. Darovali nám potraviny, jak slibovali? Půjčili nám aspoň? Sto tisíc lidí zahynulo hladem. Nevěřte slibům cizáků!

Ale o to teď nejde. Důležité je, že Shekt dokázal svou loajalitu. Neměli bychom tedy o něm pochybovat. Určitě by nás nenapadlo, že se ještě tentýž den dopustí zrady. A přesto se dopustil.“

„Máte na mysli ten nepovolený experiment, Balkisi?“

„Ano, Vaše Excelence. Kdo byl ten synapsifikovaný muž? Máme jeho fotografie a díky Shektovu asistentovi také jeho sítnicový obraz. V planetární kartotéce nemá záznam. Z tohovyplývá závěr, že to není Pozemšťan, ale cizák. A co víc, Shekt to musel vedet, protože identifikační karta se nedá padělat ani přenést na někoho jiného, stačí zkontrolovat sítnicový obraz. Takže je to prosté. Nevyvratitelná fakta vedou k závěru, že Shekt vědomě synapsifikoval cizáka. A proč?

Odpověď může být až nepříjemně prostá. Shekt není ideálním nástrojem našich záměrů. V mládí patřil k asimilacionistům, jednou dokonce kandidoval do washennské Rady s programem založeným na smíření s Impériem. Mimochodem, nezvolili ho. “

Premiér ho přerušil: „To jsem nevěděl.“

„Že ho nezvolili?“

„Ne, že kandidoval. Proč mi o tom nikdo neřekl? Zastává místo, na němž by mohl být velmi nebezpečný.“

Balkis se tolerantně pousmál. „Shekt vynalezl synapsifikátor a je zatím jediný, kdo s ním umí pracovat. Vždycky jsme ho měli na očích, ale teď ho budeme sledovat pozorněji. Nezapomínejte, že zrádce v našich řadách, o kterém víme, může být pro nepřítele nebezpečnější, než je nám prospěšný loajální občan.

Ale vraťme se k faktům. Shekt synapsifikoval cizáka. Proč? Synapsifikátor se dá využít prakticky k jedinému účelu — ke zdokonalení myšlenkového pochodu. Proč tedy? Protože jedině tak je možno překonat naše vědce, kteří už kúru na synapsifikátoru prodělali. Chápete? To znamená, že Impérium přinejmenším tuší, co se na Zemi děje. Je to malichernost, Vaše Excelence?“

Na premiérově čele tu a tam vyrazily kapičky potu. „To si skutečně myslíte?“

„Fakta jsou jako skládačka, u níž vyřezané kousky do sebe zapadají jediným možným způsobem. Ošetřený cizák je nenápadný, na první pohled dokonce duševně omezený. To je taky dobrý tah, protože muž, který je tlustý a plešatý, klidně může být nejschopnějším imperiálním špionem. Ale ano, může. Komujinému takový úkol svěřit? — Toho cizince, který si mimochodem říká Schwartz, sledujeme, jak jen to jde. A nyní si projděme druhou skupinu hlášení.“

Premiér na ně vrhl pohled. „Ta, která se týkají Bela Arvardana?“

„Doktora Bela Arvardana,“ přisvědčil Balkis. „Je to významný archeolog z vyhlášeného sektoru Sirius, kde žijí nejdrzejší a nejurozenější nafoukanci.“ Poslední slova vyslovil nepřátelským tónem. Pak pokračoval: „No to nic. V každém případě je pravým opakem Schwartze, — téměř poeticky s ním kontrastuje. Není neznámý, je slavný. Místo aby se vetřel potají, připlul na vlně publicity. Neupozorňuje nás na něho bezvýznamný technik, ale sám prokurátor Země.“

„A vy si myslíte, Balkisi, že je mezi nimi nějaká souvislost?“

„Dávám Vaší Excelenci ke zvážení, že úkolem jednoho může být odvést naši pozornost od druhého. Jinak řečeno, jelikož vládnoucí kruhy Impéria se v intrikách vyznají, máme tu názorné ukázky dvou způsobů kamufláže. V případě Schwartze jsou světla zhasnutá. V případě Arvardana nám bijí do očí. Nemáme v obou případech nic vidět? — Ale pokračujme. Na co nás v souvislosti s Arvardanem upozornil Ennius?“

Premiér si zamyšleně mnul nos. „Řekl, že Arvardan pořádá s imperiální podporou archeologickou expedici a z vědeckých důvodů chce navštívit zakázané oblasti. Nechtějí tím urážet naše city, ale kdybychom ho slušnou formou zadrželi, podpoří náš postoj na Galaktické radě. Něco takového řekl.“

„Takže máme dávat dobrý pozor na Arvardana. Ale proč? Aby se bez povolení nedostal na zakázaná území. Máme u nás vedoucího archeologické expedice, který nemá lidi, loď ani vybavení. Máme u nás cizáka, který místo aby zůstal na Everestu, kam patří, se z nějakého důvodu potlouká po Zemi — a ze všeho nejdřív jede do Chica. A jak chtějí naši pozornost odvézt od těch nejpozoruhodnějších a nejpodezřelejších okolností?přece tím, že nám dají vědět, abychom dobře hlídali něco, co nemá žádný význam.

Uvědomte si, Vaše Excelence, že Schwartz byl v Ústavu jaderného výzkumu držen potají šest dnů. A pak uprchl. Není to zvláštní? Najednou někdo nezamkl dveře. Na chodbě náhodou nikdo nehlídal. Podivná nedbalost. A který den uprchl? Právě tehdy, když do Chica přijel Arvardan. Druhá pozoruhodná shoda okolností.“

„Vy si tedy myslíte…“ vydechl premiér.

„Myslím si, že Schwartz je na Zemi jako cizácký agent, že Shekt je spojka na naše asimilacionistické zrádce a že Arvardan je spojka na

Impérium. Všimněte si, jak obratně bylo setkání Schwartze s Arvardanem naaranžováno. Schwartzovi je umožněno uprchnout, a jeho ošetřovatelka — Shektova dcera, což je další podivuhodná náhoda — se s patřičným časovým odstupem vydá za ním. Kdyby v pečlivě načasovaném itineráři něco nevyšlo, určitě by ho ihned našla, a náhodní svědci by v něm viděli jen ubohého, nemocného člověka — pak by se vrátil do bezpečí, aby se mohl o totéž pokusit později. Však také bylo dvojici příliš zvědavých taxikářů řečeno, že je nemocný, což se jim, ironií osudu, vymstilo.

Teď dávejte dobrý pozor. Schwartz a Arvardan se poprvé setkávají v jídlomatu. Zdánlivě o sobě nevědí. Je to úvodní setkání, které slouží pouze jako znamení, že zatím vše probíhá podle plánu a že je možno přistoupit k dalšímu kroku… Alespoň nás nepodceňují, a to je svým způsobem povzbuzující.

Potom Schwartz odchází — po několika minutách odchází i Arvardan, aby se setkal s Shektovou dcerou. Načasování je přesné. Poté, co sehrají scénku dvěma zmíněným taxikářům, zamíří do obchodního domu Dunham, a nyní jsou všichni tři pohromadě. Kde jinde než v obchodním domě? Je to ideální místo pro takové setkání. Utajení je dokonalejší než v horské jeskyni. Jsou tak na očích, že to ani nemůže být podezřelé. Jetam tolik lidí, že je těžké je sledovat. Skvělé — skvělé — smekám před naším protivníkem.“

Premiér se v křesle zavrtěl. „Jestliže si náš protivník zasluhuje takovou chválu, vyhraje.“

„Vyloučeno. Již teď je poražen. A na tom má zásluhu náš skvělý Natter.“

„Kdo to je?“

„Donedávna bezvýznamný agent, kterého nyní musíme maximálně využívat. Jeho včerejší akci se nedá nic vytknout. Jeho dlouhodobým úkolem bylo sledovat Shekta. Proto si naproti Ústavu zřídil stánek s ovocem. Minulý týden dostal zvláštní instrukce, aby dával na Schwartze pozor.

Byl na místě, když muž, kterého znal jen podle fotografie a kterého jen letmo zahlédl, když ho do Ústavu poprvé přivezli, právě utekl. Byl u všeho, aniž si ho někdo všiml, a jeho hlášení včerejší události podrobně popisuje. Výjimečná intuice ho přivedla k závěru, že pravým účelem tohoto útěku je setkání s Arvardanem. A protože vytušil, že sám nemá šanci se ze schůzky něco dozvědět, rozhodl se ji překazit. Taxikáři, kterým Shektova dcera namluvila, že Schwartz je nemocný, měli podezření na radiační horečku. Natter se toho chopil s pohotovostí génia. Když zjistil, že se schůzka koná v obchodním domě, ohlásil výskyt horečky, a místní orgány v Chicu byly naštěstí natolik duchapřítomné, že rychle zareagovaly.

Nechaly obchodní dům vyklidit. Tím naši známí přišli o možnost skrytě se domlouvat. Zůstali v obchodě sami a jako podezřelí. Natter pokračoval v akci. Přišel k nim a přemluvil je, aby ho nechali odvést Schwartze zpět do Ústavu. Souhlasili. Co jiného jim zbývalo? — A tak si toho dne Arvardan a Schwartz nestačili říct jediné slovo.

Natter neudělal tu hloupost, aby Schwartze zatkl. Ti dva ještě neví, že jsou odhaleni, a zavedou nás na stopu něčeho většího.Jenže Natter zašel ještě dál. Informoval imperiální posádku, a to byl vynikající tah. Arvardan se tak dostal do situace, se kterou nemohl počítat. Buďto musel prozradit, že je cizák, a ztratit tak svou užitečnost, která je zřejmě závislá na tom, aby se na Zemi choval jako Pozemšťan, nebo to dál skrývat a případné nepříjemné následky si přičíst sám. Zvolil si tu hrdinnou možnost a dokonce zlomil ruku imperiálnímu důstojníkovi, aby nevypadl z role. Alespoň toto je mu třeba přičíst k dobru.

To, jak se zachoval, něco znamená. Proč by se nechal cizák zbičovat nervovými důtkami kvůli nějaké Pozemšťance, kdyby v sázce nebylo něco velmi důležitého?“

Premiér měl obě ruce před sebou na stole zaťaté v pěst. Nasupeně se mračil a dlouhé, jemné linie na jeho tváři se stáhly nervozitou. „Výborně, Balkisi, z tak chabých detailů upříst takovou pavučinu! Provedl jste to obratně, a cítím, že máte pravdu. Logika jinou možnost nepřipouští… Ale to znamená, že jsou blízko. Až příliš blízko… A tentokrát nebudou znát slitování.“

Balkis pokrčil rameny. „Nemohou být příliš blízko, protože v případě takového nebezpečí zániku Impéria, by již zasáhli… A moc času jim nezbývá. Jestli chtějí něčeho dosáhnout, musí se Arvardan a Shekt napřed sejít, a proto vám mohu říct, co bude dál.“

„Tak povězte — povězte!“

„Schwartze někam uklidíme a dopřejeme událostem, aby se jejich závratné tempo zklidnilo.“

„Ale kam ho chcete uklidit?“

„I to víme. Schwartze přivezl do Ústavu jakýsi muž, zřejmě farmář. Popsal nám ho Shektův asistent i Natter. Prošli jsme v kartotéce údaje o všech farmářích v okruhu sta kilometrů od Chica, a Natter ho identifikoval jako jistého Arbina Mařena. Asistent jeho identifikaci nezávisle potvrdil. Okamžitě jsme ho potichu prověřili. Vypadá to, že ukrývá před šedesátkou svého tchána, nemohoucího mrzáka.“Premiér udeřil do stolu. „Takové případy jsou až příliš časté Balkisi. Zákony musí být přísnější…“

„O to teď nejde, Vaše Excelence. Důležité je to, že farmář, který porušuje zvyklosti, se dá vydírat.“

„Ale…“

„Shekt a jeho cizáčtí spojenci právě něco takového potřebují — místo, kde by se Schwartz mohl skrývat déle, než je v Ústavu bezpečné. Ten farmář, zřejmě bezmocný a nevinný, se pro tento účel dokonale hodí. A my ho budeme mít na očích. Schwartz nám neunikne z dohledu. — Budou muset zorganizovat další setkání mezi ním a Arvardanem, a tentokrát budeme připraveni. Je vám teď už všechno jasné?“

„Ano.

„Chvála Zemi. Takže mohu odejít.“ A s ironickým úsměvem dodal: „S vaším dovolením ovšem.“

A premiér, nevšímaje si posměchu, ho mávnutím ruky propustil.

Tajemník se do své nevelké pracovny ubíral sám, a když byl sám, občas se stávalo, že se neudržel a v duchu si pohrával se svým tajným snem.

Ten se jen málo týkal doktora Shekta, Schwartze nebo Arvardana — a už vůbec ne premiéra.

V duchu viděl planetu Trantor — z jejíž obrovské metropole, pokrývající celou planetu, vycházela vláda nad celou Galaxií — a palác, jehož věže a odvážné oblouky ve skutečnosti nikdy nespatřil, jako jej nespatřil žádný z Pozemšťanů. Představoval si neviditelné nitky moci a slávy, které se táhnou od slunce ke slunci a splývají, splétají se postupně v provázky, provazy a lana, jež se sbíhají do toho paláce a — obrazně — do rukou impe-rátora, který je koneckonců jenom člověkem.Nemohl se té představy nabažit — představy moci, která může svému nositeli ještě za života propůjčit božskost, moci soustředěné do rukou obyčejného člověka.

Obyčejného člověka! Jako je on!

A co kdyby on…?